Historie

Wieliczka

Solný důl ve Wieliczce patří k nejzajímavějším a nejznámějším turistickým objektům v Polsku. Mnozí sem přijíždějí, aby mohli zhlédnout výsledky více než 700-leté podzemní těžby soli. Wieliczský solný důl je vzácnou památkou materiální kultury, jehož světová hodnota byla v roce 1978 potvrzena zápisem do světového seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO.



Jde o komplex podzemních vytěžených šachet, umístěných v patrech 1-9, nacházejících se v hloubce 64 – 327 m. Skládá se z více než 300 km chodeb a asi 3000 komor v celkovém objemu cca 7,5 mln m3. Za památkovou část byl uznán komplex vytěžených šachet, nacházející se v centrální části solného dolu, jenž vznikal v průběhu věků. Památková zóna zahrnuje patra 1-5. Je to zvláště vzácná oblast, protože ji tvoří vytěžené šachty zobrazující evoluci způsobů těžby soli v jednotlivých historických obdobích.



Sůl se ve Wieliczce těžila nepřetržitě od poloviny 13. století. Dříve než bylo odkryto ložisko kamenné soli, se sůl získávala vařením solanky ze solných pramenů vyskytujících se na povrchu. Tento způsob získávání soli se používal na tomto území již asi 3500 let př. n. l. Postupně se povrchové zásoby vyčerpávaly, a tak se solanka hledala hlouběji pod zemí. Kopaly se stále hlubší studny, až se narazilo na skalní blok kamenné soli.



Solný důl ve Wieliczce je světoznámý turistický objekt. Každý rok navštěvuje solný důl skoro 1 000 000 turistů různého staří ze všech konců světa.